Kavárny, tablaos a vlastní divadlo
Krátká historie madridského flamenca
Od novinové zprávy z roku 1847 přes cafés cantantes, první tablao v roce 1954 až po vlastní divadlo — jak se flamenco dostalo na madridská pódia.
Rezervujte si místo v Malasañi ↗První zmínky v tisku
Comunidad de Madrid datuje první dokumentární odkazy na flamenco jako hudební žánr v madridském tisku do poloviny 19. století. Dne 6. června 1847 použily noviny El Espectador slovo flamenco pro interpreta v článku nazvaném „Un cantante flamenco". První zmínka o flamenkové hudbě se objevuje v La Nación dne 18. února 1853. Tento umělecký žánr přišel z Andalusie, ale Madrid o něm psal už brzy.
Cafés cantantes
Jak 19. století postupovalo, kulturní elita považovala flamenco za nehodné divadelních scén, a tak se přesunulo do cafés cantantes, mezi nimiž nechyběly San Fernando či Café de Marte. Umělci se zde stali profesionály a zpěvačka La Niña de los Peines debutovala v Café Brillante. Sevilla měla svou vlastní kavárenskou kulturu: v roce 1881 zde Silverio Franconetti otevřel první café pro flamencové zpěváky. Tato místa formovala profesionálního umělce.
Z kavárny na tablao
Prvním tablem ve Španělsku bylo Zambra, které se otevřelo v Madridu v roce 1954, podle Comunidad de Madrid. Tablao je místo, kde se pořádají flamencová představení, a slovo zároveň označuje flamencový taneční parket. Následovala další tablaa a Comunidad uvádí, že madridské flamenco nelze pochopit bez Teatro Pavón a Zambra. Dala městu pravidelný, vstupenkový způsob, jak toto umění slyšet a vidět.
Madridský vlastní zvuk
Madrid si vyvinul vlastní flamencový charakter. Comunidad de Madrid uvádí, že čtvrť Caño Roto v Carabanchelu dala jméno zvuku Caño Roto, což je významný příspěvek k historii žánru. V 80. a 90. letech 20. století umělci jako Paco de Lucía, Camarón a Enrique Morente pronikli do míst, která byla flamencu dosud cizí, mezi nimi i do Teatro Real.
Taneční akademie a scéna
Výstava Comunidad de Madrid pohlížela na madridská tablaa, cafés cantantes a historické taneční akademie společně, což ukazuje, jak velká část madridského flamenca se odehrává jak mimo scénu, tak na ní. Učitelé, studenti a profesionálové sdílejí stejné čtvrti. Divadlo, které také vyučuje kurzy, jako to dělá Teatro Flamenco Madrid, patří k této tradici učení i předvádění.
Nejprve si přečtěte slovo
Teatro Flamenco Madrid se popisuje jako první flamencové divadlo na světě a madridská turistická centrála toto označení opakuje. Čtěte to jako vlastní popis podniku. Comunidad de Madrid uvádí Teatro Pavón mezi místy, bez nichž nelze madridské flamenco pochopit, takže flamenco mělo ve městě divadelní scény již dříve. Co nabízí specializované flamencové divadlo, je scéna postavená kolem jednoho uměleckého žánru, po celý rok.
Dědictví, dvakrát
UNESCO zařadilo flamenco na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva v roce 2010. V roce 2024 vládní rada Comunidad de Madrid prohlásila flamenco v regionu za statek kulturního zájmu nehmotného dědictví, a to dekretem 10/2024 z 31. ledna. Výstava z roku 2024, která probíhala od 9. února do 17. května, zmapovala historii flamenca v Madridu s více než 150 exponáty, včetně oděvů, které patřily Camarónovi, Enrique Morentemu a Paco de Lucíovi.
Divadlo samo pro sebe
Teatro Flamenco Madrid působí v budově, která má vlastní divadelní historii. Teatro Alfil na Calle del Pez 10 bylo otevřeno jako Cine Pez v roce 1948 a v roce 1971 se stalo malým divadlem. Flamencové divadlo sdílelo jeho program sedm let a v září 2024 převzalo prostor zcela pod svou správu. Označuje se za první flamencové divadlo na světě, což opakuje i městská turistická centrála. Ať už je žebříček jakýkoli, forma, která se kdysi divadelním scénám vyhýbala, nyní jednu má.
Zdroje